Líska obecná

Líska obecná patří mezi dřeviny, které nejsou příliš náročné na péči. Podle moderních poznatků líska více rodí v místech s dostatkem vláhy. Líska je ideálním doplňkem výběhu pro slepice a slouží i jako první pastva pro včely.

Traduje se, že lísky dobře prosperují v sušších písčitých půdách.
Podle moderních poznatků ovšem více rodí v místech s dostatkem vláhy, avšak bez přemokření.
Co se týče osvětlení, líska není příliš vybíravá – prosperuje jak na slunném místě, tak v mírném polostínu.
Velkou radost jí uděláte, když ji umístíte na místo, kde není vystavena prudkému větru a extrémním mrazům.
Při výsadbě je třeba připravit jámu s rozměry přibližně 1 m x 50 cm.
Abychom podpořili její plodnost, je dobré vědět, že líska často potřebuje pro úspěšné opylení blízkost druhého keře, proto doporučuji vysadit vedle sebe dva keře.
Tím zvýšíte šanci na bohatou úrodu.
Mezi jednotlivými keři by měla být zachována vzdálenost 3 až 4 metry.
Nezapomínejte také na pravidelnou péči, která zahrnuje průklest keřů každé dva až tři roky.
Odstraňte staré, nemocné a vnitřně rostoucí větve, aby keř zůstal zdravý a vzdušný.
Tato péče zamezí případným chorobám a zajistí lepší dostupnost světla a vzduchu do vnitřní části keře.
Líska bude vděčná za pravidelný přísun základních živin – draslíku, fosforu a dusíku.
Dusíkatá hnojiva aplikujeme na jaře a to ve dvou dávkách, aby nedošlo k jejich vyplavování z půdy během zimních měsíců.
Kromě úrody oříšků lze lísku použít jako větrolam, proti erozi, zdroje palivového dříví, tyčoviny a štěpky.
Od třetího roku po výsadbě je nutné pravidelné odstraňování výmladků a průklest, jinak keř bude plodit málo.
Jednou z hub, která s lískou vytváří mykorrhizu, je lanýž.
Uvažuje se proto o společném pěstování lískových keřů a lanýžů.
Ze škůdců můžeme očekávat Dlouhonosce lískového.